na petiční výbor:
Mgr. Ivan Cinka
(zmocněnec petičního výboru)
Výňatek z rozhovoru s bývalým předsedou Poslaneckého klubu KSČM a kandidátem do Poslanecké sněmovny PČR za KSČM za Kraj Vysočina Ing. Pavlem Kováčikem.
Znovu a znovu se utvrzujeme o tom, že demokracie v ČR je jen iluze. Příklad církevních restitucí je toho zářným příkladem. Drtivá většina občanů považuje církevní restituce za nemravné a nesouhlasí s nimi. Přesto byl tento zákon parlamentem schválen a Ústavním soudem posvěcen. Vyplývá nám z toho jediné. Věty obsažené v článku 2 Ústavy ČR jako: "Lid je zdrojem veškeré státní moci… Státní moc slouží všem občanům…", nejsou v praxi naplňovány.
KSČM důrazně požaduje, aby vydávání majetku církvím podle zákona č. 428/2012 Sb. nebylo zahajováno dříve, než Ústavní soud rozhodne o všech námitkách proti tomuto zákonu. KSČM opakovaně požaduje, aby byl zveřejněn seznam veškerého majetku, o který chtějí církve žádat a který posloužil ke stanovení výše náhrad.
Svým odmítnutím podpisu pod zákon o církevních restitucích prezident umožnil jeho realizaci v současné podobě. Byť s ním údajně nesouhlasí, tak se svou nečinností podílí na likvidaci církve. Před dvaceti lety poskytl dnešní kardinál, tehdy ještě nebyl ani biskupem, ani arcibiskupem, ani kardinálem, rozhovor Lidovým novinám, a na otázku Jiřího Hanáka o vracení církevního majetku měl odpovědět: To by církev zabilo. A pan prezident se nyní spolu s koaličními poslanci, obrazně řečeno, na tomto zabití podílí.
V letech 1999 – 2003 jsem byl jmenován poradcem Úzké rady Apoštolské církve v otázkách věrouky a následně v období 2003 – 2007 pak zmocněncem biskupa v rámci ERC a na veřejnosti ve vztahu k ostatním církvím a církvi římskokatolické. Obdržel jsem tehdy plnou moc biskupa AC k tomu zastupovat jej v těchto záležitostech. V té době byla AC trvale prakticky jedinou z členských církví sdružených v Ekumenické radě církví, která nesouhlasila s církevními restitucemi, podpořila odluku církví od státu a měla námitky proti ratifikaci Konkordátu (resp. mezistátní smlouvy mezi Apoštolským stolcem a ČR, kterou pro stručnost v dalším textu nazývám Konkordátem). Vysloužila si za to často ostrakizaci
Jen neochvějný optimista předpokládá, že církevní restituce nebudou schváleny. Realisté by si měli položit otázku – co dál. Je sice fakt, že možná tři čtvrtiny občanů mají výhrady, ale političtí praktici vědí, že není nic tak pomíjivého jako názor veřejnosti. Do »restitucí« klíčoví hráči vložili tolik úsilí, investovali materiální i politické prostředky, že se to odpískat nedá. Jde také o evropskou dimenzi, uvědomíme-li si, že jinde, kde by se jistě našel důvod restituovat, k ničemu obdobného (zatím) nedošlo. Rozbíhá se jeden z posledních velkých majetkových přesunů a novému koncentrování majetku.
Nečasova a Kalouskova vláda již přes dva roky ostře prosazuje otevřeně protilidovou politiku. Pod heslem "rozpočtové zodpovědnosti" útočí na sociální výdobytky minulosti, programově omezuje přístup ke zdravotnictví nebo vzdělání, systematicky připravuje destrukci důchodového systému a bez skrupulí podporuje nárůst chudoby u velké části české společnosti. Tato údajná vládní honba za úsporami tak není nic jiného, než nástroj k ještě většímu zbohatnutí hrstky vyvolených skrz zbídačování většiny. Pokrytectví takovéhoto "šetření" však v současnosti nedemonstruje nic lépe než vládou razantně prosazované takzvané církevní restituce. ¨
Zdroj: Haló noviny